Victor (JVC) HD-9500 VHD pc, 3D

Dobrý den, prodáme tento unikátní VHD pc player Victor (JVC) HD-9500, přehrává již zaniklý formát VHD podobně jako CED LD atd...

Mé videa tohoto komponentu:

https://www.youtube.com/watch?v=i1nit-Ayi3A&t=42s

https://www.youtube.com/watch?v=gRfp6wvlHK0&t=15s

Přívlastek pc za logem VHD znamená možnost připojení do počítačů MSX a to k :

National CF-3000 + CF-2601
National CF-3300 + CF-2601
Victor HC-5 + HC-A602S
Victor HC-6 + HC-A602S
Victor HC-7
Victor HC-60 + HC-A602S
Sharp X1 ...

CENA: 1 250 Euro.

Tento model umí přehrávat 3D filmy a to již uměl v roce 1983, poslední film pro tento formát byl vyroben v roce 1990 a v té době formát zanikl. Převálcovali ho LD Playery a bohužel i VHS rekordéry které měly podstatně níšší cenu a uměly nahrávat.

Komponent je plně funkční. Originální JAPONSKÁ verze na 100V do EVROPY ani do Ameriky která upřednostňovala formát CED firmy RCA se nedovážel, jen pro universitní účely propojený s počítači MSX, viz výše, do Anglie.

Specifikace:

Video High Density (VHD) byl analogový formát videodisku, na který se vešlo až 60 minut na na jednu stranu ze dvou.

Výhradním výrobcem byl Victor (JVC) v Japonsku.

Na rozdíl od optického formátu LaserDisc byl formát VHD čtený fyzickým stylusem.

Disky VHD mají průměr 25 centimetrů (9,8 palce) a na každou stranu se na ně vejde až 60 minut videa.[1] Stejně jako u CED je každý disk uložen v držáku disku: uživatel s diskem nikdy přímo nemanipuluje. Celý držák se vloží do přehrávače a poté vyjme, přičemž disk zůstane uvnitř, kde se načte a začne se přehrávat. Na konci strany je nutné disk vyjmout, otočit a znovu vložit.

Stejně jako u systému RCA je signál na disky zaznamenán jako změny kapacity, vodivý povlak na samotném disku tvořící součást rezonančního obvodu. Diamantový stylus čte signál, i když na rozdíl od CED zde nejsou žádné skutečné drážky – stylus elektronicky sleduje stopy, jako u kompaktního disku. To znamená menší opotřebení, i když stále dochází k fyzickému kontaktu (na rozdíl od LaserDisc), takže k určitému opotřebení by stále docházelo.

Disky obsahují dva snímky (čtyři pole) na otáčku a přehrávají se v režimu CAV, což zjednodušuje přehrávání, protože všechny snímky začínají na disku na stejném místě, ale dva snímky na otáčku znamenají, že skutečné zmrazení snímku není možné. U pohyblivých sekvencí (disky, které byly navrženy pro použití po jednotlivých snímcích – například obrazové katalogy – zdvojnásobovaly počet snímků, aby se dosáhlo věrných statických obrazů za cenu snížené kapacity) docházelo k určitému „chvění“ snímků.

Systém VHD měl oproti CED i LaserDisc výhody. V aktivním režimu (CAV) (který není k dispozici v CED) měl větší kapacitu než LaserDisc. Také měl schopnost nést 99 náhodně přístupných „kapitol“ (více než LaserDisc) a měl stejnou schopnost automatického zastavení. Tyto dvě funkce musely být naprogramovány do hlavní pásky, ze k